THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Crossoverová pražská banda po demonahrávce z roku 2006 konečně dozrála k dalšímu EP. Pokud si odmyslím všechna prohlášení o špinavém metalu a zdivočelých hudebnících, musím uznat, že po formální stránce je vše dotažené a korektní, což z tohoto EP dělá jeden z řemeslně nejlépe opracovaných počinů minulého roku. Žánrově jde o hard-crossover, který zní jako srážka COCOTTE MINUTE a DARK GAMBALLE.
Srdcem COMPOSED a jedinými původními členy zůstává bratrské duo Hudcových, které počátkem dekády ovládalo nu-metalovou scénu prostřednictvím energického uragánu JADE WAH’OO. Při poslechu COMPOSED je mi stále více a více jasné jedno. Tato doba se již nikdy nevrátí. Nový materiál nemá ani špetku ze zdravé dravé mladické energie, kterou představoval živelný úkaz JADE WAH’OO v době, kdy ničil tuzemské hudební kluby. Někdo tomu může říkat dospělost, já se však nemohu zbavit dojmu, že ona syrová trendy-zefektovaná brutalita klukům slušela více.
„Odporno“ je plné písniček bez výraznějšího charisma, které zcela jistě budou fungovat při letním hopsáním na rockových festivalech, ale nedokážu si představit, že bych si tímto materiálem krmil uši dlouhodobě. Produkčně je vše naleštěné a blýskající se, zvuk z Biotechu je perfektní, kapela šlape, elektronika vkusně a zajímavě obarvuje písničkový status skladeb, které se nebrání popovým akordovkám a popěvkům, které se zkrátka „zaryjí“. Už při druhém poslechu se dokážete s jednotlivými skladbami jednoduše identifikovat. Častou nemocí u podobně konstruované hudby bývá však trvanlivost.
Vokál systematicky přechází mezi řvaním a melodickou polohou. Na této cestě střídá poměrně pestrou paletu výrazů, které způsobují to, že se člověk nemá tendenci nudit. Textovou složku, vnímáte jen okrajově ve chvílích, kdy se objeví nějaký silnější slogan, který uvízne v paměti. Ve většině případů však text prolétne kolem vás a ani si nevšimnete, o čem byl. Opravdu parádní je práce s vrstvení vokálů různých barev. Zde se v Biotechu opravdu vyřádili a tato stránka současné studiové tváře COMPOSED opravdu stojí za to. Podobné je to i s klávesovou industriální drtí, kterou je většina skladeb poprášena. Jde samozřejmě spíše o prvky, které jsou mnohem bližší mainstreamové verzi žánru, řekněme napudrovaná a dokonale vystylovaná špína typu MARILYN MANSON.
COMPOSED natočili EP, které lze v rámci žánru a v koloritu domácí scény bez debat zařadit mezi nadprůměr. Tato nahrávka však nikdy nepřekročí stín domácích lídrů žánru a nepomůže tomu ani hostování Oty Klempíře nebo Jakuba Johánka.
Vlastně bych mohl doslovně zkopírovat verdikt kolegy, který recenzoval minulý materiál: "Poctivě odvedená kombinace nu-metalu a crossoveru, které chybí trocha toho osobitějšího přístupu. Hudba, která jde s dobou, ale nijak nevybočuje ze zaběhaných stereotypů."
5,5 / 10
Jarek Plouhar
- vokál
Aleš Hudec
- el. kytara, vokál
Roman Hudec
- bicí
Ondřej Drábek
- baskytara
hosté:
Ota Klempíř
- vokál
Jakub „Joshua“ Johánek
- vokál
Daniel Kurz
- vokál
1. Hool
2. Kosmická bój
3. Sake
4. Lachtan
5. Schroot
6. Motýl
Odporno (2010)
EP 51.823 (2006)
Vydáno: 2010
Vydavatel: vlastní náklad
Stopáž: 17:22
Produkce: COMPOSED, Exxon Waldez
Studio: Biotech
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.